Zamilovaná

Na radnici se věnuju korespondenci a poslouchám rádio. Když už na třetí stanici hrají Zanedbaný sex, zlostně praštím do vypínače. Necitové!

„Rádio ti ho tam nestrčí, ale ten šamstr dole možná jo,“ říká ve dveřích Hanka, která toho byla svědkem.

„Bacha na kamery,“ a usměje se tak falešně, abych jasně pochopila, za jakou couru mě má. To jí to moc dlouho nevydrželo.

Dole čeká David v uniformě a sakra mu to sluší.

„Ahoj, Katko, dvanáctýho dvanáctý a ještě před dvanáctou? Rád s tebou kamkoliv půjdu, ale to je svatba?“

Že jsem tu SMS odeslala... Všichni kolem naoko dělají svou práci, ale kdyby mi teď vypadl vlas, bylo by slyšet, jak prořezává vzduch.

„Pojď, radši nahoru,“ navrhuju.

„Ale já jsem ve službě!“

„To nevadí, strážníku, musíte zasáhnout! Slečna Kateřina je dnes nějaká nervózní, že?“ pronesla úřední dojnice Hanka a štouchla do mě bokem.

Místo zabučení použila stejný úsměv. Davidova tvář vstřebala najednou údiv, rozčarování, zvědavost a opovržení. Co čemu patří těžko říct.

„Asi jí ukradli koště a nemá se jak dopravit domů!“ pronesl David nahoře a zazubil se. Hned mi bylo líp.

„Tak z čeho ta nervozita?“ a jakoby nic položil ruku na stůl přede mě.

„To vynecháme,“ ale nechce se mi ani k druhému tématu.

Přehodím si nohu přes nohu, neměla bych to dělat, ale už se stalo. Nakonec do jeho rukou dám dvě oznámení.

Po jejich prohlédnutí se zasměje a pronese: „Jasně, když všechny, tak všechny!“

Doma s Alex a vínem probíráme docenta. Konečně mu můžu dát, co si zaslouží.

„Byl to prase, Alex, osahával mě u stolu, jak jsme si přisedli.“

Alex vyprskla pití, „Hajzl jeden! Fakt?“

„Jo, ale mělas růžovou clonu.“

„Ale spal v předsíni, žejo?!“ Přitakám.

Načež Alex pozvedne sklenku: „Na hodný a svobodný...“ pak rychle dodá: „a rozvedený!“

Neměla by tolik pít, je to na ní znát.

„Muže!“ a dodá, „Prasata ať zdechnou!“

No chudinky zvířátka, ale dobře pro Alex.

Dny jsou teď prázdné, chodím městem, ale nikdo si mě nevšímá. Že bych snad vzbudila respekt? Měla bych být ráda, že na mě nikdo nepokřikuje nebo mě nepropaluje pohledem, ale jsem smutná. Alex musela odjet, prý si vybere nové téma výzkumu, s tím prasetem už nebude spolupracovat. Přijede až jedenáctého, den před tou povedenou svatbou, kvůli které mi ani táta s mámou nezavolají. Přípravy jsou v plném proudu, u domu občas zahlédnu pekařské auto, cukrářské, otce zkoušejícího obleky. Asi mě zase nechtějí ničím znepokojovat. Starostové jedni... aby mě nepřeochránili. Jo a starosta se nějak od minula změnil. Začal mi skutečně vykat a přestal s nemravnými návrhy. Světe, div se! Heinrich dostal za svůj výstup, výjezd policie, hasičů a asi trochu i za kozu nějaké hodiny veřejně prospěšných prací, tak uklízí ulice. Kupodivu nejvíc se blyští chodník před Srdcem domova, kde pokuřuje Petra, když zrovna nerozdává sudy piva (což je dost často). Asi bude opravdu na starší. A Petra ho zřejmě už nenazývá debilem jako přede mnou. Přinejmenším v některých momentech to tak nevypadá. Takhle je do mě blázen? Ovšem nejvíc mě mrzí, že se mi David vyhýbá. Od té doby, co byl za mnou na radnici, odkud ho (poněkud narychlo) odvolal Mirek z auta, že mají zásah, jsme se osobně neviděli. SMS sice napíše, ale jít někam nemá čas, jen v okně mi mává a směje se. Jestli jsem ho tak vylekala? Blikám nervózně lampičkou. Jdu raději spát. Od sousedů z rádia slyším tichonce Je T'aime... ulehám, hladím se po těle, tak dlouho se mě nikdo nedotýkal. Jsem vzrušená, ale smutná. Není to ono, usínám sama.

„Katko, ahoj. Nepřijela bys nám pomoct s hostinou? Prosím, trochu ty chlebíčky nestíháme. A co děláš, dlouho jsme se neviděli. Ty s náma nemluvíš?“

U táty to vypadá jak při slevě v potravinách. Spousta lidí, ale jak všichni spěchají, motají se jak hromdopolice. Zejména Karolína. Je vidět, že chlebíčky pacientům nepřipravuje. Snažím se ji vystrnadit, ale jsem zpražena tátovým káravým výrazem. Karolína nakonec vyklidí pole.

„Katko, nebuď na ni zlá. Zvykla si i máma, tak to prosím pro mě udělej i ty.“

V tu chvíli jsem ucítila, jak se mi derou do očí slzy.

„Káčo, co se děje?“

Bylo mi tak smutno, chtěla jsem aby se mě někdo zastal a nic. Už ani táta... Tolik, tolik mi někdo chybí. David nebo možná jakejkoliv chlap nebo aspoň Alex? Já už sama nevím.

„To nic, bude to v pohodě,“ ale nebylo.

Pomohla jsem, kde se dalo. Otec měl ještě ustaranější výraz, než když jsem přišla, a pořád někomu volal. Při jednom telefonátu těkal očima na mě. Jestli už nevolal blázinec, ať si pro mě přijedou.

Domů jsem dorazila brzy, jen jsem sedla za stůl, pípne mobil. Kdo mi může psát? A hele David je v okně. A ukazuje na mobil.

JESTLI SE TI TO BUDE LIBIT ZABLIKEJ ;)

Najednou se v Davidově okně rozzářilo dvoubarené červené srdce. A po chvíli nápis KATA (na KATKA asi neměli dost vánočních světýlek). Je to krásné, ale proč se mi ksakru vyhýbáš? A zadívala jsem se jinam ve chvíli, kdy bych mu posílala vzduchem polibek. Všichni jsou stejní. Ňuňu, ťuťu, ale stačí SMS s náznakem svatby... Je mi z nich nanic, tolik jsem toho zase nenapsala.

„Ahoj! Co tak najednou?" říkám Davidovi stojícímu s kytkou za dveřmi.

„Neviděl jsem zablikání, tak jsem přišel, jestlis neomdlela. Tobě se to nelíbilo? Jsi nějaká smutná."

„Jen jsem unavená, pomáhala jsem s jídlem na ty dvě svatby zítra." Podívala jsem se mu smutně do očí a najednou mě něžně políbil.

„Můžu dál?"

Děsivě mě přitahuje. Kytice růží je svědkem našich dalších polibků. Mé tělo hoří, chci ho a pořád nevím, jestli je to tím, že je to David nebo prostě chlap. Už bylo dost Len pomaly, dnes to cítíme oba. V posteli trochu váhá, posílá na mě dlouhé pohledy, zatímco já už bych klidně ze sebe strhávala šaty a nechala se sebou dělat, co jen by chtěl. Líbá mě, hladí mě, ale kčertu proč nejde přes šaty, to se mám svlíknout sama?

„Ještě počkej!" řekne najednou trochu zrychleným dechem.

„Co je, Davide?" Nemůže se vzrušit, myslí na bývalku. Běží mi hlavou a už si připravuju chlácholení.

„Kateřino, ty sis mě zítra chtěla vzít?" Chvilku lapám po dechu.

„No... jen jsem trochu přemýšlela," koktám, "o stranách."

„Cože?"

„No já jsem u nezávislých a jestli ty jsi ten pravý, víš..." tak teď jsem to fakt zazdila.

Usmál se ale od ucha k uchu.

„Jsi odvážná, já sice taky, ale myslím, že teď je čas teprve prozkoumat terén," mrkl a pohladil mě snad přes všechna vzrušivá místa na mém těle.

„Jak u svatby, tak u tebe. Musíme se nejdříve otrkat!"

V tu chvíli to všechno krásné začalo a otrkali jsme se přenádherně. Bylo to jiné a přesto stejné. Když jsem se na něho dívala skrz cigaretový kouř, měla jsem krásný, klidný a hřejivý pocit. Že bych byla ZAMILOVANÁ?